Styl
Ranní rosa
Horský klid
Modem
Hobby
 
 
Právě v prodeji


Upravené knižní vydání blogu Asie s fotografiemi. Skvělý dárek, odpočinková literatura nebo rádce při cestě Asií.

 
 
    Pokec
odeslat
  • Další naroze
    niny a dal...
  • Tak se tady
    všichni mě...

Starší
 
 
ICQ
V tuto chvíli nejsem na internetu
160050929
 
První měsíc
První týden už máme za sebou a pomalu nám začne ta každodenní "rutina" chození do práce. A o tom, jak probíhala tahle rutina první měsíc a o tom, co se v něm dělo pojednává tahle kapitola.

 
28. 09. 2005 - První týden v práci



Právě je za mnou půlka týdne v práci a mám přestávku na oběd. Během minulých dvou dnů jsem se naprosto nechtěně stal vedoucím celého projektu  , dostal šéfůf stůl i počítač (který je mimochodem úplně nový), a ostatní dva programátoři se mě chodí ptát jak co dělat.

Musím říct, že je to opravdu pohodička

Jak se to vlastně seběhlo? Hned v pondělí jsme začali rozšiřovat kancelář, přidávat stoly a počítače. Protože do této chvíle pracoval na celém projektu vždy jen jeden programátor (sice různí programátoři vytvořili různé části systému - DB vrstvu jeden, Logickou vrstvu jiný a GUI také jiný), v danou chvíli pracoval vždy pouze jeden. bylo potřeba zavést určitý software pro správu a kontrolu zdrojových kódu.   Šéf samozřejmě hledal alternativy ke komerčnímu SourceSafe, tak jsem mu navrh SVN, se kterým jsme se při programování SUZy naučili zacházet. Nakonec jsem se stal "administrátorem" SVN serveru, celý ho zprovoznil a zasvětil ostatní jak ho používat. Hned na to bylo třeba nainstalovat VS Studia, ale k šéfovu překvapení se nedal využít starší počítač s menší pamětí. Pro skutečně solidní používání VS Studia se zde daly použít tak tři počítače. A my - jakožto programátoři - jsme byli tři. Šéf proto mně předal svůj počítač a na obědě mi soukromě řekl, že počítá s tím, že celý projekt povedu jako hlavní programátor a ostatním poradím.

Rychle jsem se na šéfově místě zabydlel a musím říct, že dělat hlavního programátora má opravdu své výhody.

Tak jako tak jsem ale rád, že projekt bude během dvou měsíců hotov a já budu moct začít v jiné firmě. Je to skutečně dobře, že mě tu vzali, protože se aspoň během těch měsíců naučím lépe anglicky a pak bych rád do větší a snad i lepší firmy. Vzhlížím k Microsoftu, který tady má docela velké středisko, ale uvidíme, jestli to není moc velký oříšek. .

Zuzka byla v práci v úterý a dnes je tam zase. Konečně snad dnes domluví nějaké podmínky a plat. Sice říkala, že by radši (stejně jako já) dělala někde jinde, kde by trošku využila svoji tvořivost, ale je i tak ráda, že tam může pracovat, protože se aspoň trošku naučí anglicky. Do salónu, kde pracuje Zuzka totiž chodí jen trošku "snobštější paničky" a všechny bez vyjímky chtějí jen "very very straight hair", což Zuzku zrovna moc nenaplňuje dělat pořád dokola.


 
08. 10. 2005 - Den blbec



Začalo to jako obyčejný den, ráno v devět jsme vstali, Zuzana měla jít na jedenáctou do práce a já šel nakoupit. Těsně před placením jsem zjistil, že u sebe nemám kredit kartu. Trošku jsem se lekl, ale protože se mi tady už stejná vec jednou stala, tak jsem byl docela klidný (omylem jsem si strčil kartu do jiné zásuvky v peněžence a nemohl jsem ji absolutně najít). Nakoupil jsem tedy bez karty a až doma se po ní začal ohlížet. Bohužel jsem zjistil, že tentokrát opravdu není v žádné ze zásuvek v penežence, tak jsem prohledal celý být snad třikrát a kreditka nikde.

To už jsem byl opravdu nervózní, protože at je to jak chce, tak zatím stále žijeme z železných zásob z Čech a tahle kreditka je k nim klíč. Kartu jsem nenašel, navíc měl servis24 technické potíže až do neděle do noci. Takže ted si možná někdo pěkně užívá s mojí kreditkou a já nemužu nic dělat. Nejvíc mě štvalo, že jsem nechápal, kde jsem ji mohl nechat. Naposledy jsem s ní platil ve čtvrtek 50 metrů od bytu a byl jsem si jistý, že jsem si ji z obchodu taky odnesl.
Hned potom, co jsem už kredit kartu zatratil přestalo topit topení. Teď, když už je venku jen deset stupňů to není dvakrát příjemný. Byl jsem se zeptat našich známých ve vedlejším bytě co se děje a oni říkali, že se to občas stává. No co se dá delat. Pak jsem zjistil, že pod ledničkou je z nějakého důvodu voda a když jsem ji otevřel, tak jsem zjistil, že sice svítí, ale nemrazí. To už na mě začínalo být trošku moc neštastných náhod za sebou. Ale tím to ještě bohužel všechno neskončilo.

Potom, co prišla Zuzka z práce mě přemluvila, ať se jdu zeptat do toho obchodu, kde jsem se ztracenou kredit kartou platil naposled, jestli jsem ji tam nenechal. Samozřejme, že prodavač o ničem nevěděl a já se vracel s nepořízenou domů. Hned ve dveřích mi Zuzka s divným hlasem řekla : "Víš co se stalo? Oni mi ukradli výplatu". Zuzčina první výplata a on ji někdo ukradl Zuzce z kabelky v práci. Hrozně se na ni tešila a ta spoušť potom, co zjistila, že ji nemá, byla taky docela hrozná.

Nakonec nám nezbylo, než se smát. Zuzka řekla, že je aspon ráda, že prišla jen o jednu výplatu a ne o celou kreditku. No někdo to holt musí odnést.

Postupně se začínají dávat veci po tomhle příjemném dnu zase do pořádku. Kartu jsme v neděli večer zablokovali, zatím to vypadá,že z ní nikdo nevybral, ale transakce někdy trvá i tři dny, takže to ještě nechci zakřiknout. O tři dny později nám opravář prišel spravit jak topení tak ledničku, premýšlím jak teď vybírat peníze, protože poslání karty do zahraničí stojí neuveřitelných 2100!! Zuzka už si začne vydělávat na novou výplatu a snad se všechno zase uklidní.
Ale stejne je život krásnej no ne?


 
10. 10. 2005 - Druhý a třetí týden v práci


V práci jsem se už opravdu zabydlel. Je to fakt super práce, baví mě to a navíc jsou za to pěkný peníze.
Bohužel se tady už dlouho neohřeju. Ne, že by mě chtěli vyhodit, ale projekt je prostě hotov, nebo spíš během týdne bude.
Při pohovoru mi šéf říkal, že počítají, že projekt se bude dokončovat ještě asi dva měsíce, takže by mě
vzali na ty dva měsíce - tj. do dokončení projektu. Bohužel (nebo bohudík) jsem jim to tady asi opravdu
urychlil, protože projekt bude na konci tohoto týdne hotov. Šéf mi ale říkal, že mi napíše perfektní doporučení, takže to mi ty peníze docela vynahrazuje, protože mít doporučení už přímo od firmy v Irsku znamená mít napůl vyhráno. I tak mi ale soukromě řekl, že si mě tady chce nechat co nejdéle to půjde, takže ať si sice hledám další práci, ale ještě příliš jistě neříkal, jestli už bude projekt "hotov" tento týden, nebo o týden později.

Projekt bude asi během několika týdnů testování věřejně vystaven, takže bych pak na něj napsal odkaz.

Začínám tedy pomalu hledat znovu práci s tím, že jsme na pár měsíců docela zajištěni i bez práce, což mě docela uklidňuje.Každopádně se ale budu snažit si ji najít co nejdřív, protože sedět doma se mi fakt nechce.

Zuzka chodí dál do té "very very straight hair" práce a dál vytváří "very very straight hair" účesy. Příliš ji to nebaví,ale i tak je ráda, že tam může být a trošku v tom anglickém prostředí mluvit. Jinak ji firma pošle na jednodenní školení, kde by se mohla naučit něco novýho a pošlou ji tam zadarmo, což nezaškodí.



 

Už jsem si na město a vůbec na úplně nový způsob života docela zvykl a připadá mi, jak kdybych tady žil už pár let. Ne, že by se to tady tak táhlo, ale prostě, že to město mi nepřipadá vůbec nějak obrovský nebo tak. K prohlídce nějakých těch památek ani procházku největším parkem v Evropě jsme se bohužel stále ještě nedostali, protože přes týden pracuju já a přes víkend zase Zuzka. Doufám, že příští týden to už konečně napravíme. I když jsme se zatím podívali málo kam, nějaký ten čas na zablbnutí si na houpačkách v parku přece jen zbyl

Přišla nám "humanitární pomoc" z Čech. Zuzčiny rodiče nám poslali 8-kilový balík se vším co si Zuzka řekla a vězte že toho nebylo málo - nějaké to oblečení, knížky, ubrusy ale především (a to jsem byl opravdu rád) dvě štangle salámu, které jsme hned načali. Ne, že by tady nebylo co jíst - naopak -, ale salámy tady prostě opravdu dobrý nemají. Na něco podobného jako je např. Vysočina jsme tady narazili jen jednou a to bylo neskutečně drahý, takže jsme si nakonec nechali zajít chuť.
Takže děkujeme za zásoby.


Podařilo se mi zachytit na mobil východ slunce s úplně jasnou oblohou, což se tady stalo poprvé za čtyři týdny. Sice tady nějak zvlášť moc neprší, ale fakt je, že sluníčko tady tak často nesvítí.











 
14. 10. 2005 - Poslední den v práci


Tak jsem právě skončil svoji první práci v Irsku. Musím říct, že jsem hrozně rád, že jsem se tam dostal, protože to nejen trošku ulehčilo naší finanční situaci, ale především jsem se zlepšil v angličtině a dostal referenci od irské firmy, což si myslím bude velké plus při hledání práce další.

Rozloučili se se mnou fakt pěkně, šéf mě pozval po práci na pivo a nezůstalo jen u jednoho, takže jsme nakonec vypili čtyři irské piva, což nejsou žádné desítky, ale poctivé čtrnáctky, což jsem taky vzápětí i ucítil . Bylo to moje první "hospodské" pivo v Irsku a musím říct, že i když v Čechách těmhle tmavým pivům moc neholduji, tak mi brzy zachutnalo. Fakt je, že ten rozhovor mi (si myslím) dal mnohem víc, než celé to mluvení v práci. V práci jsme se většinou bavili, jen když jsme něco řešili, takže spíš z nutnosti, ale v hospodě jsme se fakt snažili se pobavit a celý ten čtyřhodinový rozhovor mě dal víc, než celé tři týdny v práci. K mému překvapení jsme se spolu opravdu celou dobu bavili a překlad z angličtiny jsem už dokonce ani tak nějak nevnímal.

Šéf říkal, že v případě, že bude potřebovat s něčím pomoct a to že prý asi bude, tak mi dá určitě vědět a zaplatí na ruku, což je taky rozhodně lepší, než čekat několik týdnů na první peníze.

Stačili jsme se i vyfotit, sice na mobilu, ale i tak si myslím, že jako ilustrační foto docela postačí.

Začínám psát na nabídky práce a doufám, že to nebude takový problém sehnat práci novou.