Styl
Ranní rosa
Horský klid
Modem
Hobby
 
 
Právě v prodeji


Upravené knižní vydání blogu Asie s fotografiemi. Skvělý dárek, odpočinková literatura nebo rádce při cestě Asií.

 
 
    Pokec
odeslat
  • Další naroze
    niny a dal...
  • Tak se tady
    všichni mě...

Starší
 
 
ICQ
V tuto chvíli nejsem na internetu
160050929
 
Přípravná zima
Jak pro mě vypadala zima 2006? Došlo během ní především ke změnám a to jak v osobním tak "profesním" životě. Těmi nejzásadnějšími změnami by asi mělo být ukončení školy a znovunaplánování cesty do Irska.

 
29. 12. 2006 - Zima přišla do Olomouce



Tak je to přece jen tady. Doufal jsem, že to letos nezažiju, protože nemám moc rád zimu, ale přesto jsem se toho dočkal.

Olomouc zapadla sněhem.

Ne, že by to byla nějaká sněhová kalamita, ale takový 4-centimetrový kobereček to asi je.  

Musím říct, že i když nemám zimu rád, tak tu chvilku, než sníh zamrzne nebo naopak roztaje si vychnutnávám. Vyšel jsem si ráno na krátkou procházku a udělal pár snímků čerstvě napadeného sněhu a dva přidal i na stránky.

Je to jen čistě amaterská tvorba, ale myslím, že se fotky docela povedly. Občas si takhle rád něco vyfotím. 
Doufám, že počasí vydrží celou zimu takhle krásně kolem 0° a víc, protože když už zima, tak mírná.



 
13. 01. 2007 - "Prázdniny" pokračují


Poslední dva měsíce nebyly ničím extra výjimečné. Postupně jsem dodělat diplomku a začal se učit na státnice. Včera jsem konečně prošel všechny okruhy otázek a začínám opakovat. Jak obhajoba diplomky, tak i samotné státnice budu skládat ve stejný den, a to 5. února. Během následujícího měsíce chci vytvořit o diplomce zcela novou sekci stránek a přidám také několik dalších sekcí, které bych zatím zahalil rouškou tajemství. Sami uvidíte, co bude nového.



Kromě práce do školy občas zajdu na squash, do bazénu a samozřejmě do hospody. Silvestr jsem oslavil v klubu 15-minut a Nový rok uvítal na náměstí v Olomouci. Ohňostroj byl tento rok opravdu nádherný a jak ze silvestra, tak i ohňostroje se povedlo pár fotek.

Bydlím si teď v Olomouci opravdu krásně. Knoflíček se prakticky už tři měsíce neukázal a já mám celý dvoják pro sebe. Sice se tady během té doby dvakrát stavil, ale ještě ten samý den jel zase domů. Nevadí mi to. 

 Snad to tak vydrží až do odjezdu.

Koupil jsem už letenky do Irska a to pro mě a Davida. Odlétáme 1. března.

Začínám se to na psychicky připravovat. Je to už ani ne sedm týdnů a letí to mnohem rychleji, než se může zdát. Teším se a zároveň se mi nechce. Žiju si teď prostě fajn. Dost mi ten pětiměsíční pobyt v Čechách dává a to nemyslím jenom školu. Spoustu věcí jsem si ujasnil a naopak u některých (u kterých jsem myslel, že mám jasno) zjistil, že nemám jasno vůbec. Člověk pořád roste, tak doufám, že v Irsku už konečně vyrostu. 



 
16. 01. 2007 - Diplomka je hotová


Tak jsem si byl právě vyzvednout vytisknutou diplomovou práci. Musím říct, že je to super pocit, vidět hotovou práci, na které jsem takovou dobu pracoval, v tak krásném balení. Tvorbou diplomky jsem trávil většinu víkendů a večerů v Irsku a většinu času od příjezdu až do Vánoc. Tvrdá práce snad bude po zásluze odměněna a dobře ohodnocena i na obhajobě.



Teprve až budou hotové státnice, začnu přemýšlet o tom, jak budu s vývojem pokračovat a kam se bude budoucnost SUZA ubírat. Nerad bych každopádně nechal celou práci jen tak ležet v šuplíku. 

 


 
25. 01. 2007 - Učící maraton



Už čtrnáct dní běžím "učící maraton". Státnice se blíží mílovými kroky a já se snažím stihnout důkladně probrat maximum požadované látky . Všechny okruhy už mám jednou prostudované a teď jsem asi v polovině opakování. Pokud si nenaplánuju nějakou změnu během dne (squash nebo bazén) a nebo večer (hospodu, vinárnu), tak vypadají moje dny víc než stereotypně. Ráno v devět vstanu, nasnídám se, tak nějak se hodím "do richtiku", chvíli relaxuju, zajdu na oběd a pak začínám.

Studuju bez přestávky asi od 12 hodin do 22 nebo 23 (kromě přestávky na večeři). Po desáté (někdy i po jedenácté) začnu padat "na hubu" a musím skončit. Osprchuju se, pustím si film na dobrou noc a spát. No je to docela zabíračka . Doufám, že zkouška proběhne v pořádku, protože tenhle maraton opakovat by se mi fakt nechtělo.


 
03. 02. 2007 - 36,35,34... odpočet pokračuje


Zbývá 36 hodin do státnic a já právě dokončil závěrečné opakování. Konečně. Víc než měsíc a půl trvající maraton v učení je u konce a to dokonce o den dřív. Zítra už žádné učení neplánuju. Prostě si užiju den volna a na státnice naprosto nebudu myslet. Snad.

Fakt je, že jsem úplně v klidu a věřím, že to vyjde. Učil jsem se docela dlouho a valnou většinu otázek mám dobře prostudovanou. Naštěstí se jak diplomka tak státnice konají ve stejný den, takže se to nebude natahovat a není třeba se soukat do obleku víckrát a celé to také znovu absolvovat.

Na obhajobu diplomky jdu jako první už v 7.45 ráno. Je to pravděpodobně výhoda, protože se učitelům nejspíš na tak brzkou obhajobu nebude chtít. Státnice dělám v 11.15, takže ty tři hodiny čekání asi nebudou žádný med. Nevím, jestli jde kromě mě na státnice ještě někdo, ale vypadá to, že to budu absolvovat sám. Nevím jestli to je výhoda nebo nevýhoda, ale to ostatně uvidíme.

Takže držte palce a já dám vědět hned jak se dozvím výsledek.



 
05. 02. 2007 - Jsem oficiálně MaGor.


Tak je to tadyyyyyyy !!!!

Právě jsem se stal neoficiálně MaGorem. Promoce sice budou oficiálně až někdy v červnu, ale  neoficiálně jsem se jím už stal a můžu to roztroubit do světa. Nejsem sice vůbec jedním z těch typů lidí, kteří si píší titul před i za jméno a nejradši by si ho ještě nechali pozlatit, ale mám radost že už to "mám za sebou".

Obhajoba diplomové práce proběhla podle očekávání. Oba posudky byly naprosto skvělé a to jak od RNDr. Skoupila tak od Ing. Hronka. I přes mé očekávání malé účasti se na obhajobu přišlo podívat deset učitelů. 20ti minutová prezentace, do které jsem se snažil vpasovat maximum informací se pravděpodobně povedla. Porota neměla žádné námitky a jen několik uživatelských dotazů k prezentovanému systému.

Ústní státní zkouška byla o poznání těžší. Ze čtyř okruhů mi ve třech z nich vybrali ty nejhorší otázky co mohli. Vážně jsem myslel, že budu muset některé okruhy opakovat. Učitelé, o kterých jsem si myslel, že mě naprosto vydusí, mi docela dost pomohli a naopak ti, o kterých jsem si myslel, že budou mírnější mi dávali opravdu zabrat. Výsledné známky tedy byly 2,2,3,3. Tak jako tak jsem hrozně rád, protože s takovými otazkami jsem si nic lepšího ani nemohl přát.

Pět let, čtyři měsíce a devatenáct dní trvající studium je konečně za mnou. Ani nevíte, jaká je to úleha. Už žádné nervy-drásající zkoušky, nekonečné učení a nedostatečné soukromí na kolejích. To vše už je za mnou. Jsem volný. Konečně. Nic mě nedrží. Žádná povinnost něco dělat. Jen možnost. Jaká super změna.

Připravený už je doutník a Jim Beam, koupený speciálně pro tuto příležitost. Dnešní večer strávím komorní oslavou tohoto úspěchu a ve středu pak velkou oslavou se všemi známými.

Teprve až pořádne vystřízlivým a užiju si nabitého volna (což rozhodně pár dní potrvá), začnu detailněji plánovat cestu do Irska, hledat byt, posílat životopisy a starat se o odjezd. Rád bych taky během volna trošku podstatněji rozšířil stránky. Ale už dost řečí, protože si zapaluju kubánský doutník a nalévám pravý Jim Beam.



 
08. 02. 2007 - Oslava státnic


Včera jsme krásně zapili ty naše vydařené státnice. Začali jsme o půl devaté v Nirváně a během hodiny se sešlo téměř 20 lidí.

Po Nirváně a mnoha a mnoha hrách fotbálku, který byl navíc ten večer zadarmo, jsme se téměř všichni přesunuli do klubu 15minut a pokračovali v oslavách.

Tam teprve začala ta správná akce a zůstali jsme až do zavíračky, která byla kolem půl čtvrté.

I po nuceném odchodu z klubu se nám ještě nechtělo spát a táhli jsme se do Varny ve městě. Ta byla bohužel zavřená a tak jsme se vydali zpátky na koleje.

Po cestě jsme si nemohli odpustit zastávku v jednom nonstopu a tam zvrdli až do půl šesté do rána.

Byla to super oslava a doufám, že se ještě nějaká podobná, i když třeba menší, stihne ještě před mým odletem do Irska.



 
22. 02. 2007 - Oddechové období končí


Celou dobu během "učícího maratonu" jsem se utěšoval tím, že hned jak bude po státnicích, tak si konečně pořádně odpočinu. Měl jsem na to celé tři týdny. Velký odpočinek se ale nekoná. Přípravy na odjezd ukrajují značnou část každého dne - hovory s agenturami a firmami, rozesílání životopisů, hledání bytu a zajištování ostatních věcí počínaje dopravou a konče nákupem léků... To je teď moje náplň dne. Práci hledám jak pro sebe, tak samozřejmě i pro Davida.

Měl jsem naplánováno, že si dám nehorázný voraz. Nedílnou součásti měl být vysněný několikadenní "hrací maraton", který jsem plánoval už kolik měsíců. Připravených bylo několik her, které jsem měl položené hned vedle počítače. Zatím jsem na ně ani nesáhl.

Těch více než pět měsíců, které jsem pobyl v Čechách, pro mě bylo neuvěřitelně přínosných. Zažil jsem spoustu zajímavých věcí, naučil se mnoho nového (a to nemyslím jenom učení na státnice) a poznal hodně nových super lidí. Žil jsem si skoro jako král.

Právě tím hlavním důvodem, proč se mi do Irska nechce je, že jsem se tady měl neuvěřitelně dobře. Když nad tím přemýšlím, tak si nevzpomínám, že bych se měl někdy líp. Jedním slovem luxus. Dobře dobře, nepočítám do toho "učící maraton", kdy jsem neměl téměř na nic čas, ale kromě něj to tak bylo. Mrzí mě, že to končí. Na druhou stranu jsem rád, že mě čeká něco nového, troška adrenalinu a především spousta nových zážitků.

Opouštím nejen svoje kámoše a tenhle téměř "kralovský" život, ale taky svoje studijní léta. Bylo to hrozně fajn být student. Ke konci už mě teda nebavilo se učit, ale to období, kdy to má člověk "za pár" a jen si vychutnává ten pocit... To bylo ono. Poslední volno, než se vrhne do života. Stálo to za to.

Dneska jsem si pomalu začal balit věci na kolejích. Je v tom trošku nostalgie. Zažil jsem tady toho hodně a nechce se mi to opouštět. Ale co se dá dělat. Už jsem "dospěl" ;) a dál mě tady nechtějí - doktorát si dělat nechci.

Takže se tady všichni mějte fajn a užívejte studentského života dokud to jde.





 
27. 02. 2007 - Sbohem Knoflíčku


Musím tímto poděkovat svému "spolubydlícímu" Knoflíčkovi, že mi umožnil nejen klidnou a ničím nerušenou přípravu na státnice, ale také prakticky ideální pobyt celých těch pět měsíců, které jsem byl na kolejích.

Z počátku to vypadalo dost beznadějně a neveděl jsem jak svou "bytovou"  situaci řešit. Volné pokoje, na kterých by byl Internet, nebyly k dostání a během dalších čtyř měsíců se situace nezměnila. Internet jsem bohužel nutně potřeboval ke tvorbě diplomky. První pokoje se uvolnily až po novém roce a to už jsem se rozhodl, že do konce února zůstanu tam kde jsem. Naprosto mi to totiž vyhovovalo.

Původně jsem hledal malý byt, nebo jednolůžkový pokoj, někde blízko kolejí, kde mám známé a případně přímý přístup k Internetu. Knoflíček mi svou nepřítomností poskytl oboje. Jednolůžkový pokoj s Internetem a to rovnou na kolejích a za cenu pokoje dvoulůžkového. Sice nevím z jakého důvodu se tady od půlky října téměř nevyskytoval, ale jsem mu za to neskonale vděčný. Nic lepšího jsem si totiž vážně nemohl přát. Přeju mu tímto lepšího spolubydlícího než jsem mu asi byl já a hodně štěstí při dalším studiu.

Sbohem Knoflíčku!