Styl
Ranní rosa
Horský klid
Modem
Hobby
 
 
Právě v prodeji


Upravené knižní vydání blogu Asie s fotografiemi. Skvělý dárek, odpočinková literatura nebo rádce při cestě Asií.

 
 
    Pokec
odeslat
  • Další naroze
    niny a dal...
  • Tak se tady
    všichni mě...

Starší
 
 
ICQ
V tuto chvíli nejsem na internetu
160050929
 
Během prvních měsíců
První problémy máme za sebou. Jak se to vyvíjelo během dalších pár měsíců je popsáno v následujících článcích.

 
15. 03. 2007 - Nastává "realita všedních dní"


Tak už nastala ta kýžená realita všedních dní, jak říkal David.

V pondělí nastoupil jako uklízeč v dívčí škole. Bohužel jde jen o tři hodiny denně a to tam ještě musí dojíždět vlakem. Pokud se chutěchtivý čtenáři právě rvou za vlasy a chtěli by si s Davidem to místo vyměnit, tak je musím zklamat. Nebo naopak potěšit. David dělá ve škole prvního stupně, takže holky starší 16-ti tam nenajdete:) Navíc jsou to podle vlastních slov Davida : "prasata jak sviňa". Tři hodiny denně je bohužel dost málo a tak se pořád snažíme najít mu něco jinýho.

Během následujících dvou týdnů máme naplánováno zkusit několik dalších míst, tak doufejme, že se to posune rozumným směrem kupředu.

David se neobyčejně snaží. Naprosto předčil moje očekávání a snad to tak i zůstane. Angličtinu se učí jak jen to jde a dělá velké pokroky i v jiných směrech. V sobotu jsme šli nakoupit a po cestě jsem mu navrhl, že by jsme měli zkusit první "pohovor". Prostě zajít do nejbližšího obchodu, kde se manuálně pracuje a zeptat se na práci. Nechtělo se mu. Asi deset minut jsme stáli kousek od obchodu a já ho přemlouval ať to jde zkusit (nebo že prostě nepůjdeme domů :) ). Nakonec se rozhodl a šel. A sám. Chtěl jít sám, což mě překvapil. Samozřejmě ho nevzali, ale o to nešlo. Říkal, že něco rozuměl, ale to nejdůležitejší bylo, že sebral odvahu. O to totiž z velké části jde. Nebát se a jít do toho. Sám říkal, že je rád, že to zkusil a už se dalšího "pohovoru" tolik nebojí.

Trošku blíž jsme se seznámili i s naším spolubydlícím. Párkrát jsme trošku "zapařili", ale na nepatrně vetší akci se chystáme až v pátek. Jinak jsme si vybrali dobře. Je mu sice teprve devatenáct, ale dá se s ním rozumně mluvit.

Zařídili jsme si taky Internet, takže už to tam není tak izolovaný jako ze začátku. Zvykáme si ...



 
15. 03. 2007 - Týden v Betdaqu


Právě je to týden, co jsem se poprvé posadil do koženého křesla Betdaqu. V mnoha ohledech se jedná o podstatně jinou práci než byla ta, kterou jsem dělal v Microsoftu. Moje "pracoviště" vypadá o něco menší, ale přesto útulnejší než to předchozí. Na kožené křeslo a velký LCD monitor se také lehko zvyká. Jedinou vadou na kráse byla klávesnice a myš, které jsem dostal po předchozím kolegovi (nebo pravděpodobněji asi po několika z nich). Zkazilo to trošku dojem. Po dukladném vyčištení je ale všechno jak má být.

Co se týká práce, tak ta je zatím zajímavá a dynamičtejší než v Microsoftu. Cítím se tady dobře. Kromě chybějící jídelny a nutnosti chodit do práce oblečený v košili a kalhotách je to tady skvělé. Neoficiálně není košile nutná, takže už jsem si vyšel dvakrát i ve slušnějším tričku.

XBoxy se tady bohužel nekonají, což mě trošku mrzí:). V MS to byl skvělý způsob jak se "zčuchnout" s novými kolegy a čas utíkal o dost rychleji, když se človek v půlce pracovního dne trošku pobavil. Namísto XBoxů tady mají jinou zábavu. Protože jde o společnost zabývající se sázením, tak asi nikoho nepřekvapí, že se tady docela hodně a pravidelně sází. Ať už jde o koníčky, fotbal nebo jiný sport, vždy se najde dost zájemců, kteří si vsadí a během pracovní doby spolu chvilkama sledují, zda jim to nehodí o nějaké to euro víc. Co se týká kolegů samotných, tak se zdají být fajn. S jedním z nich pracuji trošku víc a ten se mi zdá v pohodě ze všech nejvíc.

Jinak tady už dva měsíce pracuje i jeden čech z Plzně, ale neměl jsem ještě moc času a příležitostí se s ním nějak blíž seznámit. Je tady celkově dobrá nálada, stejně jako byla v Microsoftu, takže svého rozhodnutí jít do této firmy nelituju.



 
20. 03. 2007 - Naše oslava svatého Patrika


Psát o tom jak irové slaví svátek svatého Patrika a jak taková oslava vypadá by asi bylo zbytečné. Článků  na toto téma existuje spousta. Doporučuji třeba Leův blog. Lepší asi bude, když popíši, jak jsme prožili tento svátek my.

Už v pátek ráno jsem si zjistil co se kde bude během prodlouženého víkendu konat. Svátek vycházel na sobotu 17.3.. V Irsku mají jedno velice šikovné pravidlo - pokud vychází svátek na den pracovního volna, pak je uděleno další volno hned po těchto dnech. Díky tomu tedy (i když byl svátek v sobotu) jsme si mohli užít prodloužený víkend a volné pondělí.

V sobotu bylo akcí asi nejvíc. Především v poledne procházel městem slavný průvod, po něm následoval tříhodinový koncert irských interpetů a dále různé atrakce a podobně. Celkově byl program opravdu plný, ale na většinu akcí se platilo vstupné. To se momentálně (pořád jsme vlastně nic nevydělali) zrovna moc nehodí. V neděli byl naplánovaný velkolepý ohňostroj nad řekou Liffer, která protéká středem města.

V pátek večer jsme byli domluvení, že konečně zajdeme s Davidem a Michalem do hospody. Ještě předtím mě pozvali do hospody kluci (spíš kolegové:D) z práce. Nebyl jsem proti a o půl šesté jsme vyrazili. Samozřejmě na Guinessy. Hned potom jsem se vydal přímo do centra, kde jsme měli sraz s Davidem. Spolu jsme se pak vydali do Czech Innu. Tady jsme se měli sejít s Michalem. Je to známá česká hospoda v centru Temple baru, kde si můžete vybírat nejen z mnoha druhů českých piv, ale i oblíbené české drinky jako Becherovku, Fernet a podobně. Tady jsme si dali samozřejmě českou Plzeň a hned dvakrát. Jde sice o česká piva, ale mají irské ceny (jen pro představu tady za jedno dáte €4.50). Michal bohužel nepřišel. Je v tomhle směru trošku nedůvěryhodný a už po pár týdnech jsme zjistili, že je lepší se na něj moc nespoléhat. Každopádně jsme se chtěli podívat i do jiných hospod a to hlavně irských, tak jsme vyrazili dál i bez Michala. Dorazili jsme do velké hospody s pódiem, kde hrála živá hudba. Bylo to tam fakt pěkný - klasická irská hospoda s velkým barem, starými židlemi a pěknou výzdobou. Nemluvě o živé hudbě a našich promilech alkoholu v krvi:D. Zdrželi jsme se na další dva Guinessy a šli domů a ve dvě spát. Po dvou týdnech jsme se trošku rozšoupli. Museli jsme. Byl svatý Patrik a to nezůstává jediná hlava ráno čistá.

V sobotu jsme se potom, co jsme se vyvrtali z postelí a nakoupili, vydali směrem do centra na průvod. Už v pátek jsme si nakoupili věhlasně známé zelené cilindry irských trpaslíků, aby jsme zapadli do davu. Centrum bylo plné, opravdu napráskané. Hodinové čekání ale přineslo své ovoce a další hodinu se pak před námi promenádovaly kapely, masky, figuríny a alegorické vozy. Průvod byl o dost kratší než ten loňský, ale několik figurín opravdu stálo za to.

Po průvodu se Michal vydal do práce a my jsme pokračovali dál.
Zašli jsme na slibovaný koncert. Živá hudba od půl třetí do půl šesté. Všude plno lidí a hudba hrála. Potom, co ohlásili příchod (asi známého irského) houslisty, tak se všichni rozeřvali. Mladí, staří, bylo to jedno. Z repráků se na nás začala valit klasická irská hudba - rychlé housle a jemný doprovod. To všechny přítomné neuvěřitelně rozehřálo. Začali tancovat a nutno říct, že všichni zvládali irské hopsání velice dobře. Byla to super atmosféra. Za podobnou hudbu by v čechách asi od mladých lidí nesklidil nikdo nic víc než výsměch. Tady to milují. Prostě se tancovalo jak o život. Trošku mě mrzelo, že jsme hned od rána trošku nekalili, aby jsme se k tancujícím přidali. Zůstali jsme na pár písniček a vyrazili k velkému ruskému kolu postavenému uprostřed Dublinu. Slibovali jsme si od něj nádherný výhled. Už z dálky nám to ale bylo jasné - k ruskému kolu se táhle půlkilometrová fronta lidí. Začalo trošku přituhovat a tak jsme se rozhodli, že čekat nebudeme.
Hned vedle ale stála jiná atrakce. Nikdy jsem nic podobného neviděl. Šlo o tříráhnovou vrtuli na jejichž koncích bylo vždy po osmi lidech. Vrtule se točila a točili se zvlášť i jednotlivé ráhna, a to ve velkých rychlostech. Chtěl jsem na to jít a zkusit to. Trošku jsem se bál co to bude za hrůzu, ale nemohl jsem si to nechat ujít. Dvouminutový zážitek za €5 stál opravdu za to. Byla to jízda. Jsem rád, že jsem to zkusil. David na mě koukal ze země a udělal i pár fotek.  Můj vzrušený pohled s pusou otevřenou dokořán mluví za všechno.
Po téhle zkoušce odvahy jsme si to vykročili domů. Byla už zima a hlavně jsme byli unavení. Po cestě jsme se stavili do jedné hospody kousek od bytu. V centru to prostě nešlo. Bylo pět hodin večer, všechny hospody plné a první výkřiky "nadšených" konzumentů se linuly ze všech koutů. Doma jsme ještě jemně  dokončili sobotní večer a padli do postele.

V neděli jsme odpočívali a plánovali vyrazit večer na ohňostroj. Počasí tomu bohužel nepřálo. V poledne začaly padat kroupy a silný vítr. Ohňostroj byl zrušený. Dost mě to mrzelo, protože loni jsme se na ohňostroj podívat nešli a letos nebyl. Co se dalo dělat. Pondělí bylo čistě odpočinkové. Všichni dospávali a rozcházeli ranní opici.

Svatý patrik skončil. Takže zase za rok, budeme se těšit ...


 
26. 03. 2007 - Pohodový víkend


Prožili jsme fakt pohodový víkend. V pátek jsme se konečně dohodli s Michalem a vyrazili do hospody, kde jsme poznali pár známých z hotelu, kde pracuje. Mluvit se dalo samozřejmě jen anglicky, což Davovi příliš nesedělo, ale co se dalo dělat. Docela jsme se bavili, jinak by jsme tam nevydrželi do tří do rána.

Hned ráno Michal vyndal láhev vína, kterou dostal jako dárek v hotelu. Že prý musíme ochutnat. Víno bylo docela fajn, ale především se venku krásně vyčasilo a hlavně bylo i teplo. Bylo jasný, že je potřeba takového počasí využít. Jasno, teplo a navíc o víkendu.... to se nedá proležet doma. Rozhodoval jsem se, co ukázat Davidovi dřív - jestli Bray, Howth a nebo Malahide (což jsou asi tři nejhezčí místa v Dublinu). Po apelu Michala, že Bray je nejlepší jsme se opravdu vydali do Braye. Michal se bohužel výletu neúčastnil, protože šel na čtvrtou do práce.

Bylo fakt krásně. V Brayi jsme si vylezli na menší útes porostlý trávou, rozdělali víno a kecali. Moře šumělo, sluníčko svítilo... Nechyběla ani lahvinka vína, kterou jsme si samozřejmě vzali sebou. Ideální chvilka. Cigaretkou se taky nepohrdlo a my vydrželi v Brayi asi tři hodiny. Pak už se začalo trošku ochlazovat, tak jsme se vydali vlakem na cestu zpátky. Po cestě domů jsem se ještě stavil navštívit Honzu, kde jsme ochutnali slivovičku, takže jsem byl vlastně celý den příjemně „naladěn“.

Neděle byla odpočinková. Uvařili jsme si a byli doma. Venku bylo hnusně. Teším se na Howth o některém z příštích víkendů. Tam se mi líbilo nejvíc a když bude pěkně tak tam na sebe nenechá podobná idylka dlouho čekat.

Celý dojem zkazila jen noc z neděle na pondělí. Sousedky měli opravdu bujarou párty. Do šesti do rána bylo slyšet jejich řvaní a zpívání před domem a navíc (pravděpodobně proto, že kouřili na pokoji) se hasičák umístěný v bytě rozezvučel nejmíň dvacetkrát.... Ale tak žádná idylka přece netrvá věčně.


 
10. 04. 2007 - Časy Velikonoční v Irsku


Je to už čtyřicet dní, co jsme opustili Českou Republiku a začali žít na ostrově na kraji Evropy. Během té doby se toho hodně změnilo a my si na podstatnou změnu životního stylu rychle zvykli.

Je zvláštní jak rychle si člověk zvykne. Jsme tady jen chvíli a už mi připadá všechno tak naprosto bežné, jako bych takhle žil aspoň půl roku.
Je to vlastně rutina - přes týden vstávám o půl osmé a o hodinu později vycházím z domu. Půl hodinová cesta pěšky městem mě krásně probudí a v devět vstupuju do práce. Tady dělám každý den devítihodinovky. Je to o hodinu víc než bych měl. Dělám přesčasy, abych si mohl vzít volno a jet do Čech. Z práce se vracím něco kolem sedmé. Během večera pak chvilku dělám na nových stránkách o Irsku (které bych mohl už během dvou měsíců uvést), zkoušíme s Davem angličtinu, občas někam zajdeme, zahrajem nějakou hru nebo se podíváme na film. A tím všední den končí.
Celá tahle rutina mi ale zatím nijak zvlášt nevadí, protože v práci je to super. Během měsíce jsem se tady perfektně uvedl, práce mě baví a učím se i nové věci. Jsem tady sice nejmladší, ale co se práce týká, tak to tak vůbec nevypadá. 
 
Mám naplánováno se podívat na "prodloužený" víkend do Čech. 10. května v noci se "vracím" a rád bych stihl zapařit v Ivančicích, podívat se domů a samozřejmě navštívit Olomouc. Navečer 14.5. letím zpět.

David má tu svou "rutinu" trošku volnější. Vstává přibližně o hodinu později a má čas až do dvou odpoledne. Během toho se učí, nebo se chodí ptát po práci. Po druhé vychází do práce, do které jede asi hodinu. Pracuje tři hodiny denně a kolem osmé se vrací domů.

Víkendy máme super. V pátek se stavujeme do hospody na pravého Guinessa (a nezůstává jen u jednoho) a pak podle počasí buď v sobotu nebo neděli vyrážíme někam kolem Dublinu (většinou k moři). S sebou bereme samozřejmě víno a pak už jen relaxujeme :-) Minule, když jsme jeli na Howth, jsme sebou vzali Evu se kterou jsme se tady seznámili a která tady dělá au-pair. Výlet stál za to. Howth byl prostě ideální. Druhý víkendový den většinou odpočíváme a s Davidem děláme angličtinu.

Co se týká jídla, tak to je tady trošku problém. Nakupujeme polotovary typu Lasagne, Tortelliny, pizza a podobně. Je to lepší než fast food (typu McDonald's) a jíst pořád studené sendviče se taky nedá. O víkendu pak oba dny vařím velký oběd. Zatím to je vždy kuře nebo játra na sto způsobů, ale chystám se i na krevety a odvážnější recepty, takže hlady tady neumřeme :-D

Už druhý týden má Dava volno. V Irsku mají teď čtrnáct dní prázdniny, takže není potřeba aby někdo školu uklízel. I přesto, že každý den volna pro něj znamená menší plat, tak ty dny určitě nepromarnil, protože dělá opravdu pokroky co se angličtiny týká. Samozřejmě, že s rodilým irem pořád těžko "pokecá", ale při zkoušení je vidět podstatný rozdíl každý týden. Slovíčka mu nedělají problémy. Má trošku problémy se správnou gramatikou ale s přivřeným okem se dá říct, že přítomný čas už zvládá a napůl i budoucí a minulý. Jde mu to. Navíc už volá i sám na různé inzeráty, které najdeme v novinách nebo na internetu.

Přemýšleli jsme o koupi auta. David měl možnost nastoupit v jedné pizzerii na rozvážku pizzy. Na internetu jsem našel inzerát na levné auto a tak jsme se tam šli znovu zeptat, jestli ještě hledají řidiče. Kdyby hledali, tak by jsme auto asi koupili. Bohužel už bylo plno, takže nápad s autem jsme stornovali. I když v létě by se mohlo hodit :-)

Pár známých se mě ptalo, jak slaví irové Velikonoce. Musím říct, že jsem si nevšiml žádné zvláštní oslavy ani zvyků. Ptal jsem se na tuhle otázku i známých a všichni říkají, že se vlastně nijak neslaví. Jediným rozdílem proti všedním dnům tady bylo, že na Velký pátek byly všechny hospody i prodejny alkoholu zavřené a v pondělí byl státní svátek. Nejen proto, že se tady nijak Velikonoce neslaví, ale i proto, že způsob "oslavy" v Čechách nemám nějak dvakrát rád, jsem byl rád, že trávím tyhle svátky v Irsku;)

Konečně jsem taky ochutnal pověstnou pravou irskou snídani. Vyšla nás sice každýho na €7, ale stálo to za to. Je to opravdu porce, i když se to nezdá. Na několik způsobů dělaná vajíčka, brambory, fazole, omáčka, párky, maso a grilované rajče. Bylo toho prostě moc. A musím říct, že chutnalo. Už se těším až zase zajdem;)



 
08. 05. 2007 - Jak jsem (ne)oslavil narozeniny...


Další rok pryč. Už víc než týden je mi 24. Už to číslo 24... Nezní  to už tak "benjamínkovsky" jako 23. I když jsem pořád nejmladší v celé firmě, kde pracuju, tak se blíží doba, kdy už to tak určitě nebude. Asi si to takhle říkají všichni a každý rok, takže to je nejspíš normální.

Stejně jako loni jsem bohužel neoslavil narozeniny obvyklým způsobem. Tím byla už od šestnácti tradiční hospoda a super akce v Ivančicích. Po nástupu v Olomouci se pak větší část oslav přesunula tam.

V loni se oslava nekonala vůbec. Nějak to celé prošumělo a nebyl čas to pořádně oslavit. Letos jsem se, i přesto že jsme v Irsku, snažil to aspoň "nějak" oslavit.

S Davidem jsme teda vyrazili 20. dubna na koncert Tří Sester do hospody v centru Dublinu. Je to docela velká akce, když do Irska přijede česká kapela. Nemohli jsme si to nechat ujít. Vstupné bylo sice €25 pro jednoho, ale co už. Davovi jsem koupil lístek jako dárek k (jeho) narozeninám :). Nechtělo se mu tam, protože pořádnou práci neměl a peněz na zbyt taky ne. Bylo opravdu narváno. Koncert byl super, ale byl jsem z něj docela zklamaný. Bylo tak narváno, že se skoro nedalo dostat ani k baru pro pivo nebo se podívat blíž k miniaturnímu pódiu, na kterém kapela předváděla dobrou show. Fakt ale je, že "čechy" prostě poznat bylo.  Bylo to celý tak nějak "špinavý". Nevím jak to přesně vysvětlit, ale k mému velikému překvapení mi David řekl, že měl úplně stejný pocit. Po koncertu jsme pak ještě vyrazili do Czech Innu a večer byl pryč a „oslava“ taky.

Přímo 28. dubna (den mých narozenin) jsme na zahradě grilovali. Koupil jsem párky, klobásy a v šesti jsme si užívali krásného počasí, které nám Irsko poslední měsíc naděluje.  S pořádnou oslavou se to ale nedá srovnat. Doufám, že to ještě doženu tenhle pátek v Ivančicích. Ve čtvrtek se totiž podívám na prodloužený víkend do Čech. Rozvrh mám docela plný a doufám, že to bude stát za to.

Život tady pomalu zajel do rutinních kolejí. Práce, večer trošku srandy a spát... o víkendech skoro vždycky podnikáme výlety kolem Dublinu (v závislosti na počasí), na které se vždycky těšíme, ale stejně to tady pomalu "rutinovatí". Fakt je, že kromě Davidova zápalu pro fotbal jsme si suprově sedli. Sice jsme se znali už asi osm let, ale trávit čas s někým každý den nějakou tu ponorku vždycky vyvolá. Nám se zatím s velkým úspěchem vyhla. Zatím je to prostě "prdel" a jsem za to rád. (koukám, že poslední dvě věty se dají pochopit i úplně jiným způsobem, ale abych to uvedl na pravou míru, tak se nejedná o hmotnou PRDEL :D )

Co se ostatních věcí týká, tak dost přemýšlíme o výměně bytu. Je potřeba se domluvit s domácí, ale byt opravdu není žádná sláva a nejhorší je už jednou zmiňovaná stěna mezi pokoji. Je slyšet prostě všechno. A občas to není moc příjemný:D





 
09. 05. 2007 - Dava má novou práci


Tak přece.

Dlouho jsme Davovi hledali nějakou lepší práci a víc než dva měsíce neúspěšně. Na jednu stranu se nebylo čemu divit. I když dělal David velké pokroky v angličtině a odvaha mu taky nechyběla, tak jsme na nic nemohli narazit. Pro většinu pozic neměl žádnou praxi a hovorová angličtina mu samozřejmě dělala také velké problémy. Ne, že by Dava nerozuměl vůbec, šlo o konkretní případy, ale obecně se na to, že bude rozumět, vsadit nedalo. Jednomu rozuměl docela dobře a u druhého nestačil zachytit ani slovíčko.

Nakonec se na něj ale přece jen štěstí usmálo. Od minulého pondělí začal pracovat pro jedno řeznictví necelou půlhodinu pěšky od našeho bytu. Je zaměstnán především jako řidič, ale pokud po rozvážení objednávek zbude nějaký čas, tak pomáhá i při přípravě masa.

Rozhodně to nebyl a stále ještě není žádný med. Jeho šéfové jsou oba irové a těm Dava první týden nerozuměl vůbec a teď chytá slovíčko po slovíčku. Rozváží objednávky po celém Dublinu a dokonce v okolních městech vzdálených i padesát kilometrů. Dublin přitom téměř nezná. I přesto, že má řidičák do 3.5 tuny, tak za volantem Fordu Transit, který musí řídit, ještě neseděl. Navíc se poprvé v životě projížděl po levé straně silnice až tady a to rovnou za volantem Transitu. Bylo toho najednou opravdu hodně. Je to otázka nervů a odvahy. Myslím, že nikdo na něj není víc hrdý než já. Zvládá to. Sám bych to nedal.

Prvních pár dnů jezdil nejdřív jako závozník s Richem, předchozím řidičem, po jednotlivých restauracích aby se trošku naučil trasy. Následně pak řídil dva dny sám a Richi mu dělal závozníka.

Tenhle týden už jezdí úplně sám. Na levou stranu si zvykl a dá se říct, že to zvládá dobře. Pořád je to stres a ještě určitě dalších pár týdnů bude, ale jak se zapracuje, tak bude určitě dobře. Je dobrej, na to se neda nic jinýho říct.